Obec Hartmanice
Obec Hartmanice leží ve výrazně zvlněné krajině Českomoravské vysočiny mezi městem Bystré a Svojanovem v nadmořské výšce kolem 650 metrů. Osu vesnice tvoří potok pramenící poblíž Štěrbova kopce a vlévající se u obce Hamry do Zlatého potoka.
Vysvětlení názvu obce je velmi nejasné. Hart – může znamenat tvrdý, drsný, krutý, nebo lesnaté pohoří, chlum. Můžeme tedy usuzovat, že název Hartmanice vznikl podle drsného, krutého kraje, ve kterém se první osadníci usadili, nebo hart-mann od drsného, krutého muže, který zde kdysi žil. Ústní podání vysvětluje vznik názvu obce jinak. V Hájkově České kronice je uvedeno, že v začátku 11. století v blízkosti obce Trpína byla svedena bitva mezi Oldřichem, synem Boleslava II. a Boleslavem Chrabrým. Byla to doba, kdy Poláci plenili Moravu a Oldřich poslal svoje vojsko, pod vedením syna Břetislava, k českým hranicím na pomoc. Občané vesnice Kamence zradili Břetislavovo vojsko a Poláci je v rozhodující bitvě na hlavu porazili. Když se to Břetislav dozvěděl, poručil celou ves zbořit. Lidé byli zabiti, nebo se rozutekli po okolních lesích. Muž jménem Hartman se se svoji družinou usadil v místě dnešní vesnice Hartmanice a jeho jméno dalo název nové osadě.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1437, když císař Zikmund daroval své manželce Barboře Celské věnem panství Svojanov, kterému Hartmanice náležely. Je však pravděpodobné, že obec vznikla již v 11. století. Dějiny jsou spjaty s hradem Svojanov a obcí Bystré. Do roku 1583 totiž Hartmanice patřily svojanovskému panství, a pak byly z části přiděleny Bystrému a z části zůstaly Svojanovu, a až do roku 1848 byly pod správou bysterského panství. V letech 1848 až 1855 patřily okresu Litomyšl, dále okresu Polička, v letech 1940 až 1945 do okresu Boskovice, pak opět do okresu Polička a od roku 1960 po současnost jsou Hartmanice pod okresem Svitavy
V roce 1712 se bysterského panství ujímá nový majitel Jakub Hanibal III., hrabě z Hohenembsu.
V první polovině 18. století i tento kraj bojuje s morem, což vedlo k obrovským ztrátám a v obci zemřelo 36 lidí. Důsledkem toho bylo uzavření hranic bysterského panství, zejména u moravských hranic u Trpína. Hranice byly hlídány, a pokud by se je někdo pokusil překročit, měl být oběšen na připravených šibenicích. Zda tomu tak bylo, nebo ne, není zpráv. O sv. Václavu roku 1714 byly hranice uvolněny a na památku odvrácení moru byly postaveny sochy sv. Šebestiána a sv. Prokopa v Bystrém.
Ve druhé polovině 18. století se do dějin výrazně zapsala hraběnka Marie Rebeka Josefa z Harrachu, rozená z Hohenembsu, která dala roku 1788 rozšířit bysterskou školu i pro děti z Hartmanic.
Koncem 19. století došlo k uklidnění poměrů a zlepšení životních podmínek na vesnici. Představení obce začínají prosazovat zájmy hartmaničanů přímo ve své obci i přesto, že Bystré bylo přirozeným správním a kulturním střediskem. Toto počínání přispělo k založení obecné školy roku 1867 a později, roku 1886, k založení Sboru dobrovolných hasičů.
