Kostel sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské
Je zřejmé, že již v době vzniku osady v dnešních místech někdy v průběhu první poloviny 13. století byl její pevnou součástí také farní kostel. Je pravděpodobné, že sídliště již od svých vrcholně středověkých počátků disponovalo tržními právy, bylo řešeno na vidlicovém (či protáhle trojúhelném) půdorysu, prvotní kostel tak zaujímal tradiční místo ve středu náměstí.
Starý bysterský kostel je možno rekonstruovat jako obdélnou stavbu, zakončenou na východě pravoúhlým závěrem. K němu po straně, snad na severu, přiléhala čtvercová sakristie, z níž vyrůstala hranolová nepříliš vysoká věž se zvonicí. Stranou stála izolovaná Červená věž, značně nízká, završená rovněž dřevěnou zvonicovou nástavbou. Skutečnost, že ze staré stavby do dnešních dnů přetrvala tzv. Kolovratská hrobka, umístěná pod střední částí transeptu barokního kostela, která se nacházela pravděpodobně přibližně uprostřed středověké svatyně, ukazuje, že starý objekt byl orientován v souladu s dnešním a stával v jádře nynější budovy. Položíme-li pak "Červenou zvonici" do polohy dnešní severní věže a zapojíme ji do ohrazení kostelního okrsku, získáváme celkovou dispozici staršího sakrálního areálu. Je značně pravděpodobné, že Červená věž sloužila současně jako vstupní brána na hřbitov, jenž tehdy kostel obklopoval a jehož rozsah je možno alespoň v nástinu rekonstruovat podle parcelace na mapě stabilního katastru z roku 1839.
Dějiny středověkého kostela se uzavírají nedlouho po příchodu nových majitelů Bystrého z rodu říšských hrabat Hohenembsů, a to v průběhu dvacátých let 18. století. V rámci celkové obnovy městečka v duchu nové vrcholně barokní koncepce je v plném rozsahu nahrazen také starý středověký kostel. Autora projektu dnes již neznáme, v prvé fázi byl provádějícím stavitelem Adam Weinmüller z Boskovic, vlastní realizaci však řídil zednický mistr Václav Dittrich ze Stašova. Výstavba byla zahájena v roce 1721 zbořením lodi starého kostela. Novostavba postupovala ve směru od západu, proto mohl být ještě nějaký čas ponechán závěr starého kostela, kde byly i nadále slouženy mše. Teprve po jeho odstranění byla k bohoslužebným úkonům vrchností propůjčena stará zámecká kaple.
V červnu roku 1722 byl uložen základní kámen, umístěný v poloze nynější kazatelny. Jeho pískovcová deska nese nápis „Leta MDCCXXII za panowanij P.P. France Rudolpha Hrabiete z Hohen-Embsu p. faraře Jana Hefta tento kamen založen gest dne VIII. Juny.“ V první etapě byly obvodové zdi nového kostela vyzvednuty do výše dvou sáhů, tedy cca 4 metrů. Záznam v pamětní knize dále dodává, že v roce 1724 „byl již celý starý kostel stržen a nový presbytář na deset sáhů vytažen“.
Kostel byl zprovozněn v říjnu roku 1726, tehdy však byl vysvěcen pouze presbytář, zatímco celý kostel dosáhl svěcení teprve na počátku května roku 1736. Je zřejmé, že bohaté řešení kostelní lodi si vyžádalo delší úpravy a z toho důvodu bylo do provozu uvedeno pouze kněžiště, nutné k dalšímu výkonu bohoslužeb, dostavba a úpravy lodi pak trvaly ještě celé další desetiletí.
Nový monumentální kostel zajistil po svém vzniku městečku Bystrému zdaleka patrnou dominantu. Byl řešen na protáhlém půdorysu s důrazem na osovou symetrii stavby. Hlavní loď obdélného tvaru je na západě ukončena dvojicí hranolových věží, na východě volně ústí do obdélného presbytáře, rozšířeného v jeho přední polovině o mělké obdélné výstupky kaplí v podobě transeptu. K lodi přiléhají po stranách úzké trakty vždy trojice mělkých kaplí, otevřených do lodi vysokými půlkruhově ukončenými oblouky. Nad kaplemi se v horní úrovni kostela nachází průchozí oratoře, přístupné z točitých schodišť v obou průčelních věžích. Interiér je osvětlen v přízemní úrovni řadou půlkruhově tvarovaných oken, v horní polovině výšky stěn jsou uplatněny vyšší segmentem zakončené okenní otvory. Nad kaplemi v bočních částech transeptu jsou umístěny panské oratoře, izolované od okolí a samostatně přístupné točitými schodišti po stranách vítězného oblouku. Za obdélným presbytářem následuje v ose stavby posazená přízemní sakristie čtvercového tvaru.
Kostel je ve svém interiéru v celém rozsahu klenutý, jednotlivá klenební pole jsou modelována protilehlými výsečemi trojúhelného tvaru a jsou odděleny jednoduchými či zdvojenými pasy. Podobně jsou mělkými výsečovými klenbičkami doplněny také postranní kaple na bocích lodi a oratoře v patře. Klenby kaplí v transeptu jsou jednoduše valené. Obě panské oratoře v transeptu byly v minulosti otevřeny shodně s oratořemi v bočních traktech lodi, a to velkými půlkruhově tvarovanými otvory. Teprve dodatečně byly otvory panských oratoří zmenšeny do dnešní podoby, jak dokazují zřetelné půlkruhové praskliny v interiérové omítce. Sakristie je překlenuta valenou klenbou s párem styčných trojúhelných výsečí.
Vnitřní stěny jsou zdobeny barokními pilastry, hrany klenebních výsečí jsou zvýrazněny lištami. Oratoře v patře jsou opatřeny původní dřevěnou balustrádou, stejně jako parapet varhanní kruchty v západní části lodi v prostoru mezi věžemi. Vnější fasády kostela mají mělce zaoblená nároží, lemovaná plochými lizénami. Nejhodnotněji je zdobeno především hlavní západní průčelí, opatřené mělkými pilastry a výškově rozčleněné horizontálními římsami. Je respektována trojosá dispozice s hlavním reprezentativním vstupem uprostřed a dvěma menšími v postranních věžích. Další vstupy se nalézají v osách bočních stěn lodi, v čelní stěně severního transeptu a v zadní stěně sakristie.
Hlavní vstup je opatřen výrazným portálem barokních tvarů. Nakoso pootočené hladké pilastry mezi sebou svírají pravoúhlý portálek, profilovaný oblounky a výžlabky. Jeho nadpraží je sedlově tvarováno a opatřeno středním štítkem bez výplně. Postranní pilastry nesou nízkou římsu s mohutnou supraportou, lemovanou plasticky ztvárněnými válečnými motivy a zakončenou nástavcem s oválným štítem říšských hrabat Hohenembsů. Ve spodní polovině supraporty je vložena nápisová deska s latinským textem, připomínajícím výstavbu kostela.
V dalších letech dochází k dílčím úpravám interiéru a rovněž také exteriéru barokního chrámu. Vnitřek kostela je v době po polovině 18. století doplněn rokokovým inventářem, dílčí změny doznává také hlavní portál v ose západního průčelí, který vykazuje stopy až klasicistních úprav 19. století. Tehdy je však stavební vývoj kostela definitivně završen a své výsledky presentuje v nezměněné podobě až do dnešní doby.
Portálový monumentální oltář zdobí sochy Boha Otce, sv. Zachariáše a Alžběty a uprostřed obraz Křtu Páně od J. Rottera z roku 1751.
Boční oltáře jsou zasvěceny sv. Anně, Barboře, Karlu Boromejskému, Antonínu z Padovy, Janu Nepomuckému a Smrti sv. Josefa. Oltář Panny Marie z konce 18. století je ozdoben reliéfem Panny Marie Karmelské z 19. století.
U vítězného oblouku upoutají dvě velká sousoší Piety a sv. Marie Magdalény pod křížem z doby po polovině 18. století.
Z obrazové výzdoby uveďme obrazový cyklus ze života Kristova od V. Bergla, medailóny s obrazy apoštolů, obraz Poslední večeře od J. Dittmanna z roku 1843 a rustikálně ztvárněný votivní obraz Madony z roku 1721.
Před chrámem stojí barokní socha Panny Marie Bolestné z roku 1725.
- PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY: neděle 8:00, pondělí 7:30 - v letním období (1x za 14 dní), středa a pátek 19:00 - v letním období, sobota 7:30 - v letním období
- farní pouť - neděle po 24.6. v 8:00
- Karmelská pouť - 3. neděli v červenci v 7:00, 9:00 a 11:00
- posvícení - poslední neděle v říjnu v 8:00
